463_hrasek-zeleny

Proč trénovat vděčnost

Vděčnost? Vděčnost!

Dávno tomu, co jsem napsala poslední příspěvek na svém blogu Flowfactory. Asi jsem se tolik nořila do poznávání duchovních hodnot a života ve firemním prostředí, že jsem se k tvořivému psaní ani nedostala. Ale v posledních dvou dnech se mi stále vrací téma vděčnosti, tak jsem se nakonec rozhodla místo brouzdání sněhem otevřít notebook a zamyslet se nad tím, proč se tato základní duchovní hodnota nejen z našich osobních životů, ale hlavně z prostředí firem a managementu vytrácejí. Neřídit se základními zákonitosmi Vesmíru v každocenním životě i práci je jako řítit se autem po dálnici v opačném směru jízdy a věřit, že se dostaneme šťastní, bohatí a odpočatí do cíle.

Myslím, že v dnešní době snad už jen málokdo neví něco o působení Zákona přitažlivosti nebo Zákona rezonance, či Zrcadlení, pominu-li Deset přikázání nebo Buddhismus a jeho přístupy na cestě k vyrovnanosti a štěstí.

„Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“ Albert Einstein

V posledním období své poradenské praxe si uvědomuji stále častěji a naléhavěji, že štěstí a naplnění, po kterém tolik v práci voláme, souvistí více a častěji s uvědomováním si a žitím podle základních duchovních hodnot, než s tím, jakou novou revoluční metodu řízení lidí a podniku zavedeme, či jak organizujeme procesy nebo měníme motivační systém pro své podřízené.

Často mám pochybnosti o účincích mnoha kurzů a školení, týkajících se takových zásadních témat, jako je vedení lidí či poskytování zpětné vazby, kde pojmy jako zpětná vazba, ocenění a vyhodnocení výsledků jsou jen naučené postupy, sepsaná pravidla a poučky na úrovní logické metody, často s cílem  manipulace lidí žádoucím směrem bez hlubšího ponoření se do svého svého nitra a zkoumání svých hodnot, podle kterých žijeme a které určují naše vztahy s ostatními i výsledky,  které sami svým nastavením generujeme.

„Jako děti jsme byli vděční, tomu, kdo nám na Vánoce naplnil punčochy nadílkou. Proč nejsme vděční Bohu za to, že nám dal do punčoch nohy?“ — Gilbert Keith Chesterton

Chcete-li, můžete si  udělat malé cvičení na zjištění úrovně vlastního vnímání vděčnosti, jako jedné ze základních duchovních hodnot. Toto cvičení jsem nedávno nalezla v knížce „Cesta k vnitřní rovnováze“ od Marie Mannschatz. Teprve když cvičení provedete, uvědomíte si ve vší hloubce, jak mnoho se vděčnost vytrácí z našich každodenních životů. Chceme-li cokoliv změnit na tom, jak nyní prožíváme svůj život, vztahy či svoji práci a naplnění z nich plynoucí, musíme začít právě u bdělé pozornosti a vděčnosti.

K cvičení budete potřebovat oblečení se dvěma kapsami, které budete mít na sobě celý den a hrst sušeného hrachu.

  • Ráno si všechen hrášek zastrčte do levé kapsy své bundy nebo kalhot.
  • Začněte svůj den a Děkujte!
  • Za každé poděkování si přendejte jednu kuličku hrášku z levé kapsy do pravé.
  • Předtím, než půjdete spát, si kapsy vyprázdněte. Zkuste si nyní hrášek po hrášku vzpomenou, při jaké příležitosti jste jej přemístili z levé kapsy do pravé.
  • Snažte se prohloubit svou vděčnost tím, že toto cvičení budete provádět několik dnů po sobě.
  • Cvičení pro vás bude velmi blahodárné i tehdy, když se ocitnete v těžkém životním období, když budete trpět nějakou nemocí nebo ztrátou.

„Peršané soudí i takové provinění, kvůli němuž se sice lidé nejvíce nenávidí, ale nejméně soudí, totiž nevděk, a přísně trestají i toho, o kom zjistí, že mohl projevit vděčnost a neučinil to.“ — Xenofón starověký řecký historik a filozof

Na cvičení si také uvědomíte, jak moc vše, co v životě i práci máme, již bereme jako samozřejmost, ať je to naše zdravé tělo, které nás do nového dne provází od probuzení, naše pojízdné často firemní auto, které nás do práce veze, bezpečný příjezd na místo, příjemná pracovitá kolegyně, kterou možná už ani nevnímáte jako zázrak, vonící káva na stole, zaměstnanci, kteří přišli do práce, počítače a telefony bez kterých jsme v podstatě negramotní, teplé jídlo přesně na čas v kantýně, kde máme svoji oblíbenou židli, výplatní pásku v e-mailu, která jako každý měsíc pro nás znamená zprávu, že se dokážeme postarat o své bližní. Nebo také to, že se na nás kolega usměje na poradě a podpoří nás v našem projektu i když je to jinak starý morous a rozhodně i to, že nepatříme mezi ty, kdo pracují za minimální mzdu, nebo v lednovém počasí venku, že zrovna za oknem svítí sluníčko a zvedlo nám to náladu i energii na dokončení dlouhého projektu, či to že večer doma čeká žena, děti, teplo, večeře, a příjemná postel. Možná si uvědomíme, že i když jsou letos horší finanční výkazy než vloni, zajišťujeme stále mnoha lidem práci včetně sebe samého, nebo že si nás firma stále drží i přes neuspokojivé obchodní výsledky a že pořád děláme to, co kdysi bylo naším snem nebo co nás baví.

A pokud byste na začátku měli pocit, že je pro vás těžké najít cokoliv, za co byste měli být vděční a návyk vám bude ukazovat pouze to negativní, stačí si uvědomit, že tam, kde je negativní podle Zákona vesmíru musí obsahovat i pozitivní. Když na mě zapomenou s obědem, mám šanci udělat si jeden den očistu, když na mě zapomenou s vyplacením prémie, budu je mít jako jediná příští měsíc. Když se mi pokazí auto, možná nebudu muset absolvovat otravnou cestu v koloně na dálnici ale zažiju jízdu vlakem, kde si můžu celou dobu číst oblíbenou knížku. A když mě propustí, tak je to šance na nový začátek a lepší práci.

„Člověka lze hodnotit podle toho, co dává, nikoli podle toho, co může získat.“ — Albert Einstein

Často si neuvědomujeme, že vděční můžeme být nejen za to, co k nám přišlo a co jsme od někoho dostali, ale že můžeme být vděční za všechno, co jsme dostali v životě jako šanci být těmi, kdo dávají, jak říká výše uvedený citát. Ne každý může v tomto životě vybudovat podnik a zaměstnávat nebo řídit lidi, být mimořádně chytrý a vynalézat, mít skvělé děti a těšit se z jejich zdraví a úspěchů. Ne každý má dobrého přítele, kterého může pozvat na večeři nebo poslat pár stovek na dobročinný účet spolku starající se o nemocné děti nebo opuštěná zvířata. Tolik je toho, za co můžeme být v našem životě i práci vděční, že po nějaké době provádění tohoto cvičení nejen, že budete potřebovat na cvičení více sušeného hrášku, ale váš život, okolnosti a lidé kolem vás doma i na pracovišti se změní. A změní se proto, že je začnete vnímaji jinýma očima. Očima vděčnosti.

A určitě se změní i to nejdůležitější – váš vnitřní pocit štěstí a naplnění,  aniž byste museli měnit okolnosti svého života a práce. A při tom chvilkovém zastavování se a uvědomování zjistíte, že to co děláte, má najednu větší smysl, že není třeba tolik spěchat, nebo se zabývat myšlenkami na budoucnost a minulost, ale že skutečně největší bohatství se ukrývá v přítomném okamžiku, když je propojený s pocitem vděčnosti.

„Člověk obdařený genialitou je nesnesitelný, pokud zároveň nemá alespoň dvě další vlastnosti: vděčnost a čistotu.“ — Friedrich Nietzsche německý filozof, spisovatel

A tak v duchu tohoto článku vzpomínám na loňský proslov nejmenovaného ředitele společnosti, s kterou spolupracuji: „A díky Nejvyššímu a poctivé práci vás všech se nám i letos velmi dařilo, máme skvělé výsledkdy, ještě lepší než v předchozích letech. Všem vám velice děkuji a přeji vám, abyste byli v příštím roce hlavně šťastní a hodně se usmívali, protože to je v životě nejdůležitější“… Řeč, kterou málokdy v dnešní době člověk ve firemním prostředí slyší a to dokonce z místa nejvyššího. Děkuji.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>