odměńování

Skutečně odměňujete za práci?

Základní pravidlo o odměňování pracovníků ve firmě říká: „Co odměňujete, to dostáváte“. Ještě stále mě zaráží skutečnost, kdy v některé firmě vidím způsob výpočtu odměny za práci podle modelu „paušální mzda a prémie na konci roku, často navíc subjektivně stanovené vedoucím.“ O tom, že tyto modely jsou nefunkční a svádí k průměrnosti, není třeba pochybovat. Ještě horším případem je, když je odměňování závislé na naprosto nelogickém parametru, jako například u obchodníka počtu schůzek nebo u dělníka počty odpracovaných hodin nebo když zaměstnanci vůbec nejsou zainteresováni na konečném hospodaření firmy, ba dokonce když nemají ani právo o těchto věcech vědět a sami nacházet cesty, jak ke zlepšení přispět.

Nedávno jsem na toto téma dostala do mailu moc pěkný příběh o tom, jak socialistické koncepty vysvětlil svým studentům jeden americký profesor ekonomie. Zkuste přečíst a pak se zamyslete nad tím, jak to funguje u vás. Možná Vás napadne, proč některé výsledky jsou přesně takové, jaké jsou. Tady je příběh:

Jeden americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu.

Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni. Profesor řekl: „OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu. Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1.“

Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení. U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený. Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli.

Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda celou odměnu vezme, nikdo se nebude snažit nebo nebude chtít uspět.

Co myslíte? Stálo by za to se podívat na to, co ve vaší firmě měříte, co odměňujete, jak jsou odlišeni ti výkonní a ti nevýkonní a kde se ztrácí motivace lidí, udělat něčeho více a lépe? Analýza současného odměňování a vazba na role a cíle procesů je něco, co vám může pomoci odstartovat výkonnost vaší firmy a motivaci vašich lidí. Ano, pravděpodobně zažijete počáteční odpor, ale ten budou projevovat pouze ti, kteří vědí, že se na socialistickém modelu odměňování získávají. Těm výkonným otevřete dveře k větší výkonnosti a uspokojení z dosahovaných výsledků.  Chcete-li se pustit do takové změny,  neváhejte mě kontaktovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>